Jiříkovo vidění je český název středověké povídky o putování šlechtice Jiříka záhrobím. Povídka byla sepsána podle podstatně rozsáhlejší latinské skladby Visio Georgii ze 14. století.
První český text vznikl pravděpodobně před již rokem 1450.
Kající se šlechtic putuje nejprve do irského poutního místa Očistec svatého Patrika a odtamtud do říše mrtvých. Spatřuje muka pekla i očistce, nakonec se dostane do nebe.
Až do 19. století šlo o oblíbený námět, který byl vydáván jakožto knížka lidového čtení; o jeho oblibě svědčí i fakt, že se dostal do lidového rčení být (bejt) jako v Jiříkově vidění – být (krajně) nadšený, užaslý (podobné je být jako u vytržení, být u vidění).
https://www.dokrevue.cz/clanky/jirikovo-videni
Docela jinak zpracoval téma Josef Kajetán Tyl. Jeho Jiříkovi se v noci zdá, že zkouší zbohatnout, získat jinou nevěstu, než tu, která ho má přece nejraději… Probudí se a českovlastenecky pochopí, kde je jeho místo.
Sen, iluze, mystické prožitky – dnes je to trochu jinak
“Visiones Georgii” zprávy z posmrtného života z 14. století. Německý překlad “Visiones Georgii” je opatřen redakcí, která komentuje pasáže, aby čtenář porozuměl dobovým reáliím a literárním odkazům.